Knihovna Malšice

Touto výstavou jsme zahájili oslavy 95. výročí první písemné zmínky o malšické knihovně.

Po skončení akce Celé Česko zpívá koledy, do které se naše obec přihlásila a proběhlo v galerii, začala slavnostní vernisáž k výstavě historických periodik. O zajímavé povídání v souvislosti s historií naší knihovny jsme požádaly Mgr. Aloise Sassmanna. A tak se všichni přítomní dozvěděli, jak to bylo s naší knihovnou pěkně od začátku.

PROŽILI JSME KNIHU VÍCE SMYSLY!!!

Unikátní projekt herce Lukáše Hejlíka scénické čtení, který vznikl v roce 2003. Vybraní autoři a jejich dílo či přímo specifická kniha jsou pak před diváky interpretováni v podobě scénického čtení. Jde vždy přibližně o hodinové divadelní vystoupení, ve kterém je přenášen děj knihy. Nejde o čtení oblíbených pasáží z knih, jde o dýchající představení s rekvizitami, kostými, hudbou, začátkem a koncem. V lednu 2016 chystají premiéru sté knihy.

Divadelní představení poprvé v Galerii městyse Malšice !!!

A jak to dopadlo? Skvělééééééé!!!!! Podle ohlasů návštěvníků se premiéra opravdu vydařila a herce odměnili diváci dlouhým potleskem. Galeri byla téměř plná v pohodové atmosfée blížícího se adventu se nesl i celý večer. Jistě k tomu přispěla i prodejní výstava vánočních dekorací.

Dobrý proti severáku (Daniel Glattauer)

hrají: Lukáš Hejlík, Pavel Oubram/Tomáš Drápela) a Věra Hollá

Anotace: Emmi Rothnerová chtěla přes internet zrušit předplatné časopisu Like. Kvůli překlepu ale její e-mail dostane Leo Leike. Protože Emmi mu dál posílá e-maily, upozorní ji Leo na její omyl. Začne tak nezvyklá korespondence, jakou lze vést jen s osobou naprosto neznámou. Na tenkém ostří mezi absolutním neznámem a nezávaznou intimitou se oba víc a víc sbližují, až si nakonec musí nevyhnutelně položit otázku: snesly by milostné city, které rozkvetly v e-mailech, osobní setkání? A co by se stalo, kdyby ano? Tenhle milostný balet by se jistě líbil všem romantikům, a to hned z několika důvodů. Oba protagonisté v knize okusí nejrůznější odstíny a tóny staré dobré romantické touhy, která vzkvétá, ale nerozplývá se. Text je vtipný, což je pro romantiky velice cenné. Emailové LiStOVáNí!

***********

Příjemně strávené odpoledne ve společnosti JUDr. Iva Jahelky, opravdu jsme se všichni zasmáli vtipnému vyprávění krátkých příběhů ze ze soudních síní a perličkám ze spisů. Vše doplněné autorskými písničkami a skvělou hrou na kytaru. Děkujeme!

**********

Napsala nejméně třicet knih. Některé z nich najdete i u nás v knihovně. Připomeneme její předposlední knihu Levhartice, a nejspíš by se vedle ní červenala i Kámasútra. „Jo, někde jsem se docela vyřádila,“ směje se Iva Pekárková (50), která žije v Londýně s Nigerijcem, živí se taxikařením, překladatelstvím a je známá svým svérázným postojem k současné imigrační situaci. V pohodovém duchu se nesla i celá beseda. Škoda jen, že zbyl jen malý prostor pro dotazy, ale i tak se úřastníci besedy dozvěděli od  spisovatelky spoustu zajívavostí z jejího pestrého života. 

 Spisovatelka je excelentním pozorovatelem života s vytříbeným talentem předat okolí své postřehy psaným slovem.  Iva Pekárková přijela na krátkou, podzimní návštěvu do Čech, aby pokřtila v těchto dnech svoji poslední knihu Pečená zebra, kterou měla již v Malšicích sebou a po besedě ji ráda všem zjemcům ochotně podepsala.

Doporučujeme Vám časopis REFLEX 35/2015, kde je aktuální rozhovor s Ivou Pekárkovou.

**********

Proč jsme nemocní? Prevence a příirodní léčba civilizačních nemocí. Praktické tipy jak zjistit a přírodní cestou odstranit příčiny nemocí. Posílení Imunity. Odstranění únavy. Očista organismu.

Nejen lékař, ale i spisovatel je MUDr. David Frej. Přednáší o výživě, detoxikaci, civilizačních nemocích a přírodní medicíně. Bývá hostem rozhlasových pořadů, TV pořadů. Jeho odborné knihy nejen že máme v knihovně, ale po skončení besedy si je  návštěvníci měli možnost zakoupit a nechat od autora podepsat. Po přednášce byl i prostor na dotazy ohledně zdraví a pan doktor ochotně na otázky odpovídal. Těší nás, že přednášky na téma zdraví a životní styl zajímá stále více občanů.Slibujeme, že podobné přednášky na toto téma pro vás rádi opět  budoucnu připravíme, 

                                                                                                                                                                      **********

EXPEDICE ALTIPLANO

 Po roce se k nám vrátila tato známá oblíbená manželská dvojice, která nám v loňském roce představila svoji cestu ze sedla   jízdního kola po Japonsku. Beseda měla u vás úspěch, a proto jsme si je dovolili opět pozvat.
Pátého září 2009 vyjeli Monika Chvojková a Jirka Vacek na kole z kolumbijské Bogoty na téměř osmi a půl měsíční cestu přes celý jihoamerický kontinent. Vrcholem expedice byl přejezd drsného a neuvěřitelně krásného Altiplana, nádherný NP Huascarán, plavba po Galapágách nebo návštěva ledové Antarktidy.
Za 253 dní projeli devět zemí, podívali se až na samý jih kontinentu a po 14224 km ukončili svoji dobrodružnou cestu v brazilském Rio de Janeiru už jako manželé. O přípravě, průběhu, trase, výbavě, ale i o svatbě, o které neměla Monika dlouho ani tušení, napsali svůj první cestopis „přes Altiplano na svatbu“.

Beseda měla u vás návštěvníků kladný ohlas a tak příští rok bude-li možnost, se s oběma opět rádi setkáme na další besedě u nás v knihovně.
 

                                                                                                                               **********

Rok se s rokem sešel a tak jsme opět vyzvaly „naše“ třeťáčky, zda by nechtěli přespat v knihovně. Zájem dětí byl téměř stejný jako v loňském roce, svolení rodičů jsme měly, pedagogický dozor a finanční podporu od obce také, tak nic nebránilo tomu, vymyslet program a pustit se od toho. Naše knihovna se letos s touto akcí přihlásila do celostátního projektu oslav k 600. výročí upálení Mistra Jana Husa.   

Počasí bylo objednáno(i když jsem to s tím modlením o teploučko asi přehnala). Přesto že, jsme měly obavu, všechny děti zvládly toho dne úmorné vedro s přehledem.

Sešli jsme se v sobotu 6.6.2015 odpoledne v knihovně. Děti se rozdělily do dvou družstev, pomalovaly jsme jim barvičkami tvářičky, abychom v tom mumraji rozeznaly, kdo kam patří a děti si zvolily kapitány. 

Pak jsme se přestěhovali na hřiště, kde nás přivítala paní Marcela Trsková a hned na nás s písničkou. Hlavně holčičky si s chutí zazpívaly v doprovodu její kytary a zpěvu. Marcelo, moc děkujeme. 

Pak přišlo na řadu zajímavé setkání s opeřenými dravci. Pan Patrik Stejskal z Bechyně předvedl dětem káně rudoocasé a káně lesní. Pro všechny děti byl velký zážitek, když si mohly vyzkoušet, jaké to je, když jim takový dravec přiletí na ruku, kde měly připravený kousek masa pro tohoto opeřence. Počáteční obavy některých dětí, přemohla zvědavost. Dozvěděly se, jak se takový dravec chová, co žere a spoustu zajímavostí o těchto opeřencích. A tak děti měly i prostor, na kladení všetečných otázek na chovatele těchto ptáků.

Pak přišly na řadu pohybové soutěže družstev. Samozřejmě, že jsme dětem stále nabízely a doplňovaly tekutiny. K dispozici měly kvalitní balenou pitnou vodu.  A bylo toho spousta, co se za tu chvíli dalo na hřišti s dětmi hrát a Helena Trojáčková spolu s Radkou Švadlenkovou sypaly hry z rukávu jednu za druhou.  Vybíjená, nošení vajíček na lžíci, házení cédéčkem do dáli a spoustu her s obručí. Navečer, když přestávalo sluníčko pálit, jsme rozdělaly oheň a děti si opekly špekáčky. Některé děti si daly i řízky, které jim napekly maminky. A při hodování ještě děti dostaly vyřešit spoustu hádanek z pohádkových knížek. Opravdu bylo vidět, že pohádky mají v malíčku.  

Po půl deváté jsme se přestěhovali všichni do knihovny. Děti se uvelebily do svých pelíšků a na řadu přišlo čtení pohádek, soutěže, např. o tom, které družstvo nejrychleji složí rozstříhaný obrázek Mistra Jana Husa, o kterém jsme si potom s dětmi povídaly.

Pojednou se otevřely dveře knihovny a dovnitř vstoupil sám Mistr Jan Hus. Vypadal nádherně, tajuplně. Nepředstavil se, ale děti měly za úkol záhadnou postavu muže uhádnout. Někdy jsme se opravdu zasmály, co děti dokázaly vymyslet. Kladly mu různé otázky tak dlouho, až jeho jméno uhádly. Před tím než odešel, stihli jsme s ním udělat krátký rozhovor. Mistře Jene, děkujeme, že jste nás navštívil. Bylo to milé a pro děti určitě poučné.

A opět přišel prostor pro hry. Myslím si, že se děti opravdu vyřádily.

To už byla pořádná tma, když se dostavila druhá večeře v podání řízků. Někdo jo, někdo ne.  A některé děti volily sladkosti napečené od maminek. Každému dle chuti, nikomu jsme nebránily. A k dispozici byl stále dostatek pití.

Před jedenáctou hodinou se nám podařilo všechny děti uložit do pelíšků s tím, že jim budeme číst pohádky, dokud všichni neusnou. Bohužel to s tím spánkem šlo dost špatně. Protože dole ve vinárně byl neuvěřitelný „kravál“ a vzhledem k tomu, že rezonovala i podlaha s matracemi kde děti ležely, naříkaly si, že nemohou usnout. V pondělí jsem pátrala a dozvěděla se od několika občanů, že tak hlučnou muziku tady dlouho nezažili.  Holt, jsme si vybrali špatný termín.

Děti se smažily usnout, když tu najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupila Bílá paní Perchta z Rožmberka s rozžatou svící v ruce. Děti přestaly překvapením skoro dýchat. Moc se jim líbila. Byla to moc milá, příjemná, až éterická bytost. Usedla mezi ně a chvilku s nimi povídala. Na rozloučenou jí děti zazpívaly písničku. Některé jí nechtěly ani pustit, aby odešla. Ale bylo pro ně překvapení, když se po chvíli ještě na chvilku vrátila. Bílá paní, i Tobě patří veliké poděkování za tuto návštěvu. Doufám, milá Perchto, že Tvá návštěva v knihovně nebyla poslední.

Pak už se děti uložily do svých pelíšků a žadonily, že chtějí ještě nějaké bytosti. No řekněte, kde je máme pořád brát? Máme velikou radost z toho, když nás přijde do knihovny někdo nečekaně navštívit. Pokud o nějaké pohádkové či zajímavé bytosti víte, dejte nám do knihovny vědět. 

A je to tu! Do knihovny přichází tulák, špinavý, odrbaný, zarostlý, uchozený a smrdí jak bolavá noha. Fuj, to byl smrad, jak z pekla, nějaká síra, nebo co. Nabízely jsme mu, že ho umyjeme venku hadicí a děti odhadovaly, jak dlouho se asi nemyl. Byl to čertův švagr? Děti pod kloboukem zkoumaly, zda tam má rohy. Některé děti dokonce podotkly, že je to nějaký houmelesák. Poprosil o doušek vody a skývu chleba, což jsme mu rádi podaly. On sám nabízel dětem svou ohnivou vodu z placatice. Cha, cha, cha, prý ohnivá voda. První holčička si s velkou obavou „cvakla“. Když zahlásila, že je to čaj, ostatní ztratily o ochutnávku zájem.  A chudý pocestný začal vyprávět.  Příhody z cest, pohádky a děti ležely a se zájmem poslouchaly. Některé zmohla únava a konečně se dostavil spánek. Ale někteří stále naříkaly, že nemohou kvůli hroznému kraválu usnout. Nakonec stejně usnuli všichni.  Jedna holčička v noci ze spaní vykřikla, to je Hus!  Tak jsme se jen pousmály s tím, že ta všechna snaha nebyla marná. Abych nezapomněla poutníku, tak zase za rok nashledanou!

Ráno když se děti probouzely, někdo sáhl do regálu pro knihu, někdo měl hrozný hlad, někdo se honem chtěl umýt. Jako v loni, již byla přichystána slečna Veronika a s dětmi si střihla rozcvičku. No, paráda. Dětem se to moc líbilo a tak na závěr si s chutí všichni zatancovali.

Dětem jsme uvařily výborný čaj, daly jsme jim na stůl všechno, co pro ně maminky napekly. Ti zdatní si dali nejen buchty, ale „vytěsnili“ svůj žaludek i smaženými řízky a smaženkami. Snad jim to maminky pro jednou odpustí.

Po snídani dostaly obě družstva za úkol vyluštit křížovku. No asi byla o něco těžší, protože si často bezradně lámaly hlavinky. Příště vymyslím něco lehčího. Ale zvládly ji obě družstva téměř nastejno.

 Tak že, když jsme sečetly body, vyšla plichta. Paráda!!! Vyhráli vlastně všichni.

Blížila se půl devátá a netrpěliví rodiče už nakukovali dveřmi do knihovny, jak to s tou jejich ratolestí dopadlo. Dobře! 

Děti obdrželi malé dárkové balíčky se sladkostmi a ovocem, čokoládové medaile, pamětní listy, písemnou hádanku na cestu a záložky do knížek, za které paní Heleně Trojáčkové moc děkujeme. A nejen za ně.  Za to, že se celou dobu dětem i s Radkou Švadlenkovou maximálně věnovaly.  Paní Helena Trojáčková se opět sama nabídla jako v loni, že bude po celou noc nad dětmi bdít a hlídat jejich spánek. Tak jsme si spolu v noci povídaly a najednou tu bylo ráno.  

Akce se vydařila jako v loni, tak snad za rok zase nashledanou milí třeťáčci. Těšíme se na Vás!

Jen jedna věc nás malinko mrzela. Že někteří rodiče přihlásili své děti na tuto akci a potom, že nejenom děti nepřijdou, ale někteří rodiče ani nepovažují za …….. zavolat a omluvit je.  No, a když jeden dokonce dítě omluví, že je nemocné, tak ho potom tady hledá, zda není v knihovně. Nechci nikoho jmenovat, ale to je skutečnost. Víte, ono to dá trochu práce, vše vymyslet, sehnat ochotné "bytosti", zorganizovat, nakoupit, připravit, vyrobit, atd… A pak taky prosím příště rodiče, aby si pozorně četli, co podepisují. Když je poprosíme, že končíme ráno v půl deváté a děti si mohou vyzvednout, tak to neznamená, že mohou přijet kdykoliv, jako se to stalo teď. Jedno dítě nám tam zůstalo a tak jsme ho musely téměř v půl desáté odvážet z knihovny domů. Bohužel.

 Heleno, opět děkuji za Tvoji obětavost.

Na závěr mi dovolte, abych moc poděkovala všem obětavým lidičkám, kteří bez nároku na odměnu, dobrovolně pomohli k tomu, že jsme tuto akci mohli pro děti uspořádat.

Děkuji:  vedení obce za finanční podporu, vedení naší školy v Malšicích, kolegyni Janě Lutovské, družinářkám naší školy Heleně Trojáčkové a Radce Švadlenkové, Marcele Trskové, panu Petru Michalcovi, slečně Barunce Klímové, panu Jiřímu Trojáčkovi, slečně Veronice Lutovské, paní Dáše Zbořilové, panu Deylovi, Sedláčkovi, Kaščákovi a Křížovskému. Dále všem maminkám, ale i babičkám, které věnovaly svůj čas a peníze na to, že jsme mohly nabídnout dětem příležitostně noční stravu, ale hlavně bohatou snídani. Děkujeme paní Hejlové, Metelcové, Hurtové, Cíchové, Kazdové, Janouškové, Čížkové, Švadlenkové a Kaščákové.

Nafotila jsem pro Vás více jak 200 fotografií. Tady je najdete.

http://krizacka.rajce.idnes.cz/Noc_s_detmi_v_knihovne_6.-7.6.2015_Malsice/

  Za knihovnu Dana Křížovská

**********

Dne 27.5.2015 se uskutečnilo v dopoledních hodinách v galerii slavnostní pasování našich prvňáčků na čtenáře naší knihovny. Paní učitelka Hana Dolejší, která přivedla své prvňáčky nepřišla sama, ale s kytarou. Co se bude dít?

V knihovně na ně čekala královna Knihomolka I. a po přivítání všech přítomných dvořanů na tomto shromáždění oznámila dětem, že než se oficiálně stanou čtenáři, musí prokázat svůj um ve čtení.  A tak paní učitelka jménem vyvolávala děti, které četly úryvky z knih, které si přinesly sebou. Po „zdolání“ tohoto úkolu každý přistoupil ke královně, poklekl na slavnostní polštář, na rameno mu byl přiložen královský meč a vyslechl z úst královny slib čtenáře:

„ Ve jménu všech pohádek, románů a básní,

jménem všech literárních hrdinů a světů

tě pasuji na čtenáře“.

„Měj v úctě slovo, ochraňuj knížky a statečně a čestně jako pravý rytíř

se bij za všechno dobré, co je v nich psáno“.

Po jeho odpovědi že slibuje, obdržel pasovací královskou listinu s pečetí, šerpu čtenáře, průkazku do knihovny, omalovánky a čtenářský deník s názvem Škola naruby.  Dostaly za úkol v tomto deníku známkovat rodiče za to, jak jim čtou. A protože již umí psát, měly by zde uvést i název dané knihy a podle zájmu mají prostor pro vlastní obrázky z přečtených knížek. Samozřejmě, že si mohou zapisovat knihy, které si sami přečtou. Na konci příštího školního roku všechny tyto deníčky vyhodnotíme a nejpilnějšího čtenáře královna Knihomolka I. odmění.

Po pasování posledního čtenáře je poučila, že si od této chvíle mohou chodit půjčovat knihy sami, ale i o tom, jak je pro ně čtení knížek důležité. Jako poděkování děti zazpívaly krásnou písničku za hudebního doprovodu paní učitelky. Proto ta kytara!                                                                                                                                        

Tento odkaz na fotografie z této povedené akce najdete také na webových stránkách knihovny, na liště v odkazu  Událo se v knihovně 2015.

http://krizacka.rajce.idnes.cz/Slavnostni_pasovani_nasich_prvnacku_na_ctenare_malsicke_knihovny_27.5.2015

Mé poděkování:  Vedení obce městyse Malšice, vedení naší školy, paní učitelce Haně Dolejší, slečně Štěpánce Vandrovcové za krásnou vlasovou kreaci, Zdeně Houskové a Ladě Kupkové za fotografie, ale hlavně paní Dáše Zbořilové, která mi pomohla s výběrem látek, navrhla střih a ušila mi nádherné šaty ale i úžasné botičky. 

 Za knihovnu Dana Křížovská                                                                                                                             **********

Nezapomenutelné setkání se čtenáři začalo od 18.00hodin. Pan Vondruška vyprávěl nejen o svém životě, skleněném podnikání, koníčcích, ale i o tom, jak se stal spisovatelem. Jak v archivech a v soudních protokolech renesančních měst vyhledává náměty ke svým knihám a připojil i humorné, lechtivé historky z jeho Dekameronu a vyprávění starých příhěhů lásek ctných a nectných. Přítomní se mnou budou jistě souhlasit, že se skvěle bavili a že pan Vondruška oplývá vzácným darem jazyka skvělého vypravěče, příjemným hlasovým projevevem a stylem humoru, kterým oslovil každého z účastníků tohoto setkání. Byl potěšen knihou Mgr. Aloise Sassmanna o Malšicích, kterou mu na závěr setkání předala starostka Miloslava Šebková. S pousmáním jsem podotkla, že z ní může čerpat v případě až bude psát historický román, nebo detektivku o Táborsku. Na závěr prodával a podepisoval své knihy. Různá témata, jeho názory na elektronické čtečky a e-knihy, na současnou politickou situaci u nás, ale i životní moudra, která jsme ještě probírali dlouho v knihovně po odchodu posledního účastníka mě přivedla k závěru, že toto setkání určitě nebylo poslední a že se zde v knihovně někdy v budoucnu s panem Vondruškou opět setkáme.

Spisovatel Vlastimil Vondruška dosud vydal více jak 40 českých historických románů, 15 naučných, několik knih pro děti a satirický román o současné politice.  Je autorem dvou divadelních her a literární předlohy filmu Jménem krále (s Karlem Rodenem)  a 5-ti rozhlasových her. Dle statistik nejžádanější autor u nás v roce 2011, 2012 a 2013.  Spisovatel, který nepíše knihy proto, aby se líbily literárním kritikům, ale čtenářům. Neopakuje myšlenky jiných, ale přenáší do knih svůj vlastní názor.

A ještě mi dovolte citaci slov pana Vondrušky, která mě v rozhovoru  s ním zaujala a nechci si je nechat pro sebe.

Poslední Přemyslovci vysoko ční nad všemi politiky našich dějin, nad těmi minulými i současnými. Víte, on je v politice obrovský rozdíl, pokud nějaký panovník spravoval zem, která byla jeho, a dělal vše, aby ji zvelebil a po mnoha a mnoha letech předal v co nejlepším stavu svému synovi.  Středověcí panovníci v mezích tehdejších možností chránili svůj lid a nikdy nedělali nic vysloveně proti němu. Dnešní politici vládnou v horizontu od voleb do voleb. Co bude za třicet let, je jim ve skutečnosti naprosto jedno, protože během své "vlády" chtějí zabezpečit především sami sebe. A místo aby opravdu svědomitě zem spravovali svědomitě, slibují voličům podle známého klíče, že nikdo vám nemůže dát tolik, kolik já vám mohu slíbit. Proto dnešní politika nesahá svým étosem ani po kolena té Přemyslovské.

A jeho názor na smysl života našich předků?

Naši předkové byli realisti. Oni nemohli snít, protože to by byl jejich konec. Smysl života proto hledali v tom, co bylo dosažitelné.  Životními hodnotami bylo uživit poctivě sebe a svou rodinu, mít děti a dětem předat majetek. Pokud zrovna nepřijde morová epidemie nebo třicetiletá válka, jsou to touhy splnitelné. Většina předků odcházela z tohoto světa s přesvědčením, že naplnili smysl svého pozemského bytí.  A proto byli usmířeni se světem a Bohem a byli šťastnější než my. Proto ve skutečnosti jsou duchovní hodnoty vždycky cennější než pomíjející světské statky. To nemyslím z hlediska náboženství, ale z hlediska obecné lidské pokory, moráílky a cti.

Tolik slova pana Vlastimila Vondrušky.

Vážený pane Vondruško, moc děkujeme za velmi milou návštěvu a určitě to nebyla poslední Vaše návštěva u nás v knihovně.

                                                                                                                        **********

Někdy mám z pořádané akce obavu, zda se povede. V tomto případě jsem tak nějak už dopředu byla pevně přesvědčená. že se vše podaří, jak si přeji. Nezklamala jsem se. Galerie byla opět téměř občany zcela zaplněna. Pan Pavel Pavel ze Strakonic byl velice milý a příjemný. Krásně a procítěně vyprávěl o svém tehdejším celosvětově uznávaném úspěchu. Prostřednictvím promítaných fotografií jsme důkladně procestovali celý Velikonoční ostrov. Samozřejmě, že vyprávěl o způsobu stěhování těchto několika tunových obrovských soch Moai, ale i tom, co vše tomu předcházelo. O přátelství s norským cestovatelem a badatelem Thorem Heyerdalem, o zajímavých zážitcích z uskutečněné expedice,  jak se v současnosti Velikonoční ostrov díky turistice rok od roku mění, ale dozvěděli jsme se, jak se událo, že dnes má vlastní úspěšnou firmu na stěhování velkých a těžkých objektů. Na závěr ochotně odpovídal na všechny dotazy, a že jich tentokrát bylo...

Pane Pavle moc Vám děkujeme! Bylo to velice příjemné setkání.

Opět mnohem více fotografií najdete ve fotogalerii                                                                                                                **********

Na pozvání knihovny přijelo do Malšice Hudební divadlo HNEDLE VEDLE s principálem Tomášem Bartákem a tentokrát vystoupila zpěvačka
PETRA ČERNOCKÁ v doprovodu manžela Jiřího Pracného. Nebylo sice úplně vyprodáno, ale představení se vydařilo a s paní Petrou, která byla velice příjemná a milá, zpíval téměř celý sál. Po vystoupení ochotně podepisovala fotografie, fotila se a Jiří Pracný prodával CD s jejich písněmi.

**********

NAŠE KNIHOVNA MĚSTYSE MALŠICE SE STALA DRŽITELEM NEOFICIÁLNÍHO REKORDU V 24HODINOVÉM MARATONU ČTENÍ !!!

Odkaz na fotky z akce Maraton čtení v knihovně

http://krizacka.rajce.idnes.cz/24_hodinovy_Maraton_cteni_v_knihovne_mestyse_Malsice_13.3.-14.3.2015

Odkaz na článek v Českobudějovickém deníku, který vyšel v pondělí 16.3.2015

http://ceskobudejovicky.denik.cz/kultura_region/nesmis-koktat-v-knihovne-padl-rekord-pri-maratonu-cetli-24-hodin-20150316.html

Knihovna městyse Malšice uspořádala poprvé ve své historii pro své čtenáře, ale i občany nepřetržitý 24 hod. maraton čtení s názvem OD RÁNA DO RÁNA. Obavy, zda se nám podaří dát dohromady takový velký počet čtenářů, překvapivě nebyl na místě. Po zveřejnění akce na webových stránkách knihovny a ve zpravodaji, se nám občané hlásili ke čtení sami a tak bylo během čtrnácti dnů mimo dvou čtvrthodinek kolem třetí hodiny ranní zcela plno. Naštěstí po besedě s Ivankou Devátou byl seznam účastníků naplněn. Akce se konala v rámci měsíce března - Měsíce čtenářů a byla to akce pro naši knihovnu vskutku nebývalá. Ponejprv bylo záměrem vytvořit celostátní rekord a pozvat agenturu rekordů a kuriozit Dobrý den z Pelhřimova, ale byly to tak těžké a pro naši knihovnu nesplnitelné podmínky včetně finančních a počtu čtenářů, že jsme od tohoto záměru ustoupily. Začínal mě polévat smrtelný pot, když dva dny před konáním akce se mi omluvili tři už zaregistrovaní čtenáři. Ale naštěstí jich nebylo víc a vzniklý prostor byl již v pátek dopoledne opět zaplněn.  Jednou z podmínek agentury bylo, že budeme číst buď nějakou trilogii, např. Harryho Pottera, Jiráska  nebo stále dokola Osudy dobrého vojáka Švejka. Představa, že bychom nutily naše prvňáčky a vůbec malé čtenáře naší základní školy(které si hýčkáme), do čtení pro ně tak složitého textu, měly jsme strach, že bychom je v knihovně už víckrát neviděly. A o to opravdu nestojíme.

 Proto jsme si uspořádaly akci po svém. Každý mohl číst to, co chtěl. Ale hlavně, bez naší školy bychom tak velikou akci uspořádat ani nemohly. Proto jim patří veliké poděkování, protože právě škola a prvňáčci celou akci zahájili. Sice ještě neumí všechna písmenka, ale jejich paní učitelka Hanka Dolejší pro ně měla přichystané kartičky s textem, které prvňáčci četli. A tak jsme slyšely ono krásné, Ema mele maso........ a vzpomínaly. Také se tady na chvilku objevil redaktor Táborského deníku David Peltán a udělal několik rozhovorů s dětmi a fotografií. Naše nejmladší a nejpilnější dětská čtenářka Terezka Hurtová po oslovení redaktorem byla k nezastavení. Terezko škoda, že takových malých čtenářů nemáme v knihovně víc! Ale pochvala patří všem dětem, protože byly úžasné.  Postupně jsme přivítaly téměř všechny třídy naší školy. Děti četly z knih, které mají ve škole jako povinnou četbu. Knihovnou se nesly ukázky z Honzíkovy cesty, Starých pověstí českých a moravských, z Emila a detektivů, Dětí z Bullerbynu a Starých řeckých bájí a pověstí. Jako poslední přišli žáci osmé třídy, kteří četli z knihy Jak jsem potkal ryby od Oty Pavla a které do knihovny doprovodil ředitel školy Mgr. Pavel Klíma, který nám četl svého oblíbeného Čapka a jeho Knihu apokryfů. Pavle, díky za podporu a účast celé školy! Od třinácté do patnácté hodiny byl čas vymezen pro školní družinu. Zasmáli jsme se společně u Prdlých pohádek od Ester Kočičkové, Lukáše Pavláska a kol. Odpolední a podvečerní časový prostor pro účastníky maratonu jsme dali k dispozici starším občanům a čtenářům a to spíše z důvodu jejich bezpečnosti. Protože chtít po nich, aby v noci chodili potmě venku, to jsme si na triko vzít nechtěly. Ale mezi nimi se přihlásily i maminky, které mají doma malé děti a večer by byl pro ně problém z domova odejít.

Mezi prvními odpoledními čtenáři byla i 85 letá Bohumila Horná, kterou doprovodila do knihovny na čtení její opatrovnice. Měla velikou trému, ale zvládla to celé s grácií. Moc oběma děkujeme. Opravdu nezapomenutelným zážitkem bylo pro všechny přítomné příchod nejstaršího účastníka maratonu čtení 87 letého pana Františka Hrdouška, protože to bylo něco jako "neřízená střela". Již týden předem si byl vypůjčit knihu, aby si nastudoval text a to prý z důvodu, že nemá zuby, aby mu bylo dobře rozumět, (kdo další z nás by k tomu takto přistoupil)? Klobouk  a všechno dolů pane Hrdoušku. Smekáme!!! Tento účastník maratonu měl štěstí, že čtenářka která byla registrována po něm, přišla o hlas a dostavila se na čtení s dcerou a s omluvou, zda by ona mohla číst místo ní. Nemohla! Pan Hrdoušek nechtěl přestat číst a pokračoval ve čtení další čtvrt hodinu. Protože jsme chtěly poskytnout prostor opravdu všem zaregistrovaným účastníkům, museli jsme ho zastavit, ale k násilí naštěstí nemuselo dojít. Předal jí svoji knihu se slovy, a teď ty a pokračuj!  Slečna vůbec neprotestovala a s úsměvem pokračovala, protože to jinak prostě nešlo a navíc všichni přítomní byli zvědaví, jak to dopadne!  Asi po deseti minutách ji zastavil se slovy, že konec dovypráví sám! Tak jsme se od pana Hrdouška dozvěděly, že vlasně volby představitelů státu u domorodců v Africe kdysi dávno a v současnosti u nás, jsou z důvodů financí naprosto stejné. Četl z knihy Zdeňka Vágnera Sloní píseň s tím, že je tomu dávno, co ji četl, ale dnes si ji opět hrdě odnášel  přečíst domů, prý manželce. Poděkoval za čtení s tím, že je pro něho čest se této akce zúčastnit a prý jsme mu tím udělaly velikou radost. I my Vám pane Hrdoušku moc děkujeme. Z odpoledního  čtení seniorů vyplynulo, že většina z nich měla z hlasitého čtení obavy, jak při odchodu pronesla např. paní Květa Klímová z Obory, protože už léta nečetla nahlas, ale nakonec všichni podle jejich vyjádření odešli s pocitem, že se jim to povedlo a navíc i líbilo. Ale také chválíme Anežku Dolejší, která přišla ještě jednou večer číst za maminku, které kamsi odešel hlas. Ta je také naší pilnou čtenářkou.

 Po devatenácté hodině přichází do knihovny redaktror Českobudějovického deníku pan Václav Koblenc s tím, že jde udělat časosběrný dokument a zůstane s námi až do rána. Byl nadšen z nejen z prostoru krásné knihovny a galerie, o čemž prý ho už informoval pan Peltán, ale také z akcí, které tady pro občany děláme. Venku už je šero, ale čtenáři přicházejí přesně tak, jak slíbili. Někteří přicházejí i o půl hodinky dříve a někteří se pak ještě zdrží a poslouchají. A paní Zdena Komendová se přišla na čtení podívat několikrát, nakonec ráno kolem sedmé, protože byla zvědavá jak to vše dopadlo. Svoji čtvrthodinku si přišla odečíst i paní starostka Miloslava Šebková, které se čtení také moc líbilo. Večer jako první vytáhla Hambaté pohádky paní Alena Šimáková a hned se staly hitem večera a noci. Chudinka vůbec neměla tušení, co bude přítomným předčítat. Řekla jsem jí, že otrlý námořník by se červenal, naštěstí bylo už po 22.hodině! Ve dvě hodiny po půlnoci, když si vzali do ruky manželé Hofmanovi a Zbořilovi opět knihu Hambaté pohádky, to už nám všem přítomným včetně redaktora, tekly slzy a v knihovně se ozývaly salvy smíchu. Po té mi bylo líto paní Jany Jedličkové, která ač nemocná se přemohla a s nakřáplým hlasem tiše, pomocí sklenky vody s citronem odečetla a odtrpěla svoji čtvrthodinku. Jani, přeji brzké vyzdravení! A pak jsem obdivovala manžele Votrubcovi, protože při příchodu ve třičtvrtě na čtyři ráno mi paní tiše sdělila, jak se jí z teplé postele nechtělo, ale šla. A pan Votrubec? Ten se nabídl, že pokud někdo vypadne a nepřjde, abych mu  ihned zavolala, že to má hned vedle a že klidně přijde zase číst. Díky, ale nebylo třeba. Přítomného pana redaktora k ránu přemohl spánek. Ulehl na kanape a odešel na dvacet minut do říše snů.

Tak tomu říkám přinést oběť! Ale vlastně ji přinesli do knihovny všichni účastníci maratonu!!! Protože když si uvědomíte, že nešlo o život, vlastně nešlo vůbec o nic, jen o to, přijít do knihovny a chvilku číst! Také mi bylo líto paní Majky Koblasové, která chudinka zaspala, přiběhla na poslední chvíli a celá se chvěla když dosedla a vzala do ruky knížku. Místo ní už byl připravený ke čtení jako náhradník přítomný redaktor z novin. Majko promiň, snad jsi to pak ještě dospala! Na mě se dostalo neplánovaně. Zaskočila jsem v půl sedmé ráno za pana Marunu, který byl nečekaně odvolán do zaměstnání. Předposledními účastníky maratonu byly dvě dámy z Tábora, paní Mikesková a Keroušová, které poprvé navštívily naši knihovnu při nedávné besedě ing. Pavla Kašpara a protože se jim tady moc líbilo, na akci maraton čtení se hned ten den přihlásily. Přiznám se, že jsem myslela, že už je neuvidím, ale ještě po týdnu se ozvaly na e-mail, že určitě přijedou, a přijely. O půl hodiny dříve, než měly. Přivezly kokosovou roládu k snídani (mimochodem byla výborná), a vybraly si ke čtení knihu Zmizelé Čechy - Tábor a knihu Židé v Táboře. I Vám milé dámy patří poděkování. Závěr maratonu jsme symbolicky věnovaly malšickému spisovateli panu Mgr. Aloisu Sassmannovi, který četl svoji vlastní tvorbu s názvem Koření.

Zazvonil zvonec a čtení je konec! Maraton 24 hodinového čtení skončil. Přišlo mi to trochu líto, že už je konec. Tolik milých a úžasných lidiček přišlo během jednoho dne na návštěvu do knihovny. Měly jsme v sobotu ráno s kolegyní velikou radost, že se celá akce opravdu povedla a co bylo asi nejdůležitější, že přišli opravdu všichni co to slíbili, nikdo to nevzdal. Veliké díky Vám všem účastníkům, vše zapadalo do sebe jako ozubená kolečka v hodinách. Za to, že jste svojí účastí umožnili uskutečnění této akce a tím jste dali svým rekordem vědět nejen celým Jižním Čechám, že Malšice žijí kulturním životem, ale  hlavně že se dokážou dát lidi dohromady, i když vlastně v podstatě o nic nešlo. Díky moc!

Nemohu zde jmenovat všechny účastníky i když bych moc ráda, ale krásný plakátek s podpisy všech, kteří se čtení zúčastnili, bude vyvěšen na památku v knihovně a spousta fotografií z této úžasně povedené akce.

Jako první nám gratuloval k rekordu hned druhý den spisovatel a historik Vlastimil Vondruška, kterého přivítáme v knihovně na besedě 29.4.2015 od 18.00hodin, paní Lidmila Švíková z Odboru knihovnictví a odborného vzdělávání Jihočeské vědecké knihovny a pan Mgr. Roman Giebisch, Ph.D. z Knihovnického institutu - Oddělení vzdělávání Národní knihovny Praha.

A na závěr zajímavá čísla ze statistiky, kterou dala dohromady kolegyně Jana Lutovská.

Maratonu se zůčastnilo  celkem -   238 čtenářů

Dětí   -   158

Dospělých  -  80 - z toho 47 registrovaných čtenářů naší knihovny a 33 neregistrovaných

Počet čtených knih   -   154

Počet autorů   -   54

Dospělí  -  ženy  66

Dospělí  -  muži  14

Nejstarší čtenářka  -  Bohumila Horná 85 let

Nejstarší čtenář  -   František Hrdoušek 87 let

Nejmladší čtenář  -  Všichni naši prvňáčci

Nejčtenější autor  - Ivanka Devátá

Zastoupení dospělých čtenářů podle bydliště  -  Malšice  63

                                                                             Dobřejice  2

                                                                             Obora  3

                                                                             Třebelice  2

                                                                             Čenkov   2

                                                                             Všechlapy  1

                                                                             Slapy  1

                                                                             Tábor  6

Za knihovnu Dana Křížovská

**********

Celá beseda se byla protkána humorem a z paní Deváté i přes různé životní peripetie vyzařovala pozitivní energie a životní optimismus. Vyslechli jsme si mimo jiných i příběh o tom, jak ji chování souseda dovedlo do blázince, ale i o vaření a cestování. Na besedu ji doprovodil její syn pan Adam Vinklář, syn slavného českého herce, který byl jak prohlásila paní Devátá jejím druhým a třetím manželem. Protože paní Ivanka Devátá oslaví letos na podzim významné životní jubileum, popřáli jsme jí za všechny přítomné hodně zdraví, štěstí, optimismu a energie do dalších let a dostala od nás krásnou jarní kytici.  Na závěr besedy ochotně všem zájemcům podepisovala své knihy. 

                                                                                                                                                     **********

Cestovatelská beseda s promítáním Ing. Pavla Kašpara a Honzy Marvarta o jejich cestě po horké rovníkové Africe a výstupu na Kilimanjaro. Navštívili jsme Keňu, Tanzánii - Kilimandžáro, Mt. Keňa, safari v NP Serengeti, Ngorongoro, ale také Nairobi, Zanzibar.... Zajímavé vyprávěni doplněné krásnými fotografiemi momentek a promítáním videa, o setkání s domorodci ale i africkými zvířaty si přišlo poslechnout 90 občanů.

                                                                                                                                              **********

Kulturně-vzdělávací přednášku pana Tomáše Brože z Plzně si přišlo poslechnout více jak 40 občanů. Hovořil o energiích všeobecně, o problematice geopatogennních zón a jejich odklonění, o čakrách, energiích Reiki a jak získat osobní energii. Na účastnících bylo vidět, že je toto téma zajíma a v diskuzi mnozí prokázali, že se těmto typům duchovních energií osobně věnují. K praktickým ukázkám se hlásily i dobrovolnice. Vzhledem k Vašemu zájmu o tento typ přednášek, slibujeme, že plánujeme v budoucnu další přednášky na tato a podobná témata.  

                                                                                                                     **********

Naše pozvání na besedu dne 14.1.2015 od 17.00 hod. přijal náš nejznámější investigativní novinář, reportér a spisovatel Josef Klíma. 

Beseda s názvem  "Můj život reportéra"

Tuto skvělou besedu si nenechalo ujít 110 občanů z Malšic. Pan Klíma opravdu poutavě i s humorem  vyprávěl o tom, co se například nevešlo, či nehodilo odvysílat v televizních reportážích, spoustu zajímavých příběhů o lidech, kteří se dostali na "šikmou plochu", o jeho zálibě věnování se Hinduismu, o jeho cestách s batůžkem na zádech nejen po Indii, dozvěděli jsme se o jeho názorech na kauzu nejznámějšího vězně u nás Jiřího Kajínka, o jeho vztazích např. s Radkem Johnem, Jankem Kroupou a ochotně odpovídal i na dotazy občanů. Zajímavé povídání oživil zpěvem a hrou na piano svých autorských písní. Na závěr besedy ochotně podepisoval knihy.  Všichni účastníci mi jistě potvrdí, že toto setkání bylo nejen příjemné, ale i zajímavé.

Malé upozornění :  knihy od Josefa Klímy máme ve fondu knihovny k vypůjčení

Druhý den 15.1.2015 od 10.00 hod.se konala beseda s Josefem Klímou tentokrát se žáky 8. a 9. třídy ZŠ městyse Malšice.

Tentokrát jsme do knihovny pozvaly děti a pan Klíma hovořil na téma drogy a kriminalita mladistvých. Beseda byla nejen zajímavá, ale i poučná a žáky kladně ohodnocena. Na závěr měli žáci připraveny dotazy, na které pan Klíma ochotně odpovídal.

                                                                                                                                               **********               

"Největší čtenářská rodina městyse Malšice"

Soutěžit se bude ve dvou kategoriích:

1.) Děti( do 15ti let) a rodiče

2.) Děti( do 15ti let), rodiče a prarodiče        

Od 2.1.2015 odstartovala soutěž o největší čtenářskou rodinu městyse Malšice. Nejedná se o počet členů rodinného klanu, nýbrž o počet přečtených knih u jednotlivých členů rodiny. Soutěž potrvá do 31.5.2015 Počátkem června vyhlásíme vítěznou rodinu, která bude odměněna pěknými knižními a hudebními cenami.

Děkujeme všem účastníkům za podané přihlášky!

**********